Jako skoro všechno na světě, musí si to či ono člověk nějak změřit, aby pak kolem toho mohl dělat další věci. Kdysi se tedy určilo, že voda, která není ani zásaditá, ani kyselá bude mít naměřenou hodnotu kolem sedmi pH. Od sedmi dolů pak již bude považována za kyselou a na druhou stranu, tedy od sedmi nahoru se bude o ní mluvit jako o vodě zásadité. Nenechte se mýlit názvy. Kyselá voda nebude kyselá na jazyku, nepoznáte to tak. Na to musíte mít speciální tester, v nouzi pak postačí lakmusový papírek. V podstatě vás nemusí vůbec zajímat, jaká voda vám teče v kuchyni, protože to není vůbec důležité. Proto se zde také většinou pH neměří.

Mimochodem, ještě drobné vysvětlení, co to znamená pH. Je to „potential of hydrogen“, latinsky „pondus hydrogenii“ a pokud k tomu chcete i ryze odbornou citaci, tak si ji dovolím drze okopírovat. Je to vlastně dekadický logaritmus aktivity oxoniových kationtů. A máte to. Pokud tomu nerozumíte nevadí, není to vůbec podstatné. Podstatné je to, že optimální je zlatý střed a to kdekoli. V kuchyni nebo v bazénu.

Vzhledem k tomu, že se tam budeme koupat a děti tam budou řádit celý den Je dobré si tuto hodnotu hlídat. Jde přece o vaše zdraví. Na to budete potřebovat měřič pH v bazénu.

Ten se vyrábí, jako všechno na tomto světě, v několika variantách a je čistě na vás kterou si zvolíte. Můžete volit něco do stovky a nemít příliš přesné výsledky, nebo něco dražšího a mít výsledky přesné. Podle toho je pak třeba se samozřejmě zařídit. Vždy chceme dosáhnout neutrality. Protože příliš zásaditá voda snižuje účinek desinfekčních prostředků, může se zakalit a ucpávat filtraci. Příliš kyselá zase způsobí urychlení koroze, má vliv na beton a také na barvu vašich plavek. Hlavní je však přesto všechno snižování účinků další látek. Proto se musí pH vody v bazénu minimálně jednou za dva týdny kontrolovat.